Hlohovská kopaná byla od svých počátků v dobrých i špatných časech spjata s obcí.
První písemná zmínka o Hlohové je z roku 1357, ale např. v Hájkově kronice se uvádí, že tady kázal už v roce 981 svatý Vojtěch. Historické památky jsou soustředěny na návrší nad obcí - kostel sv. Jiljí, vedle něj Panský dvůr a proti němu zbytky příkopů zaniklé hlohovské tvrze pocházející zřejmě z první poloviny 14. století. Na ní se vystřídalo asi pět šlechtických rodů. Nejdelší dobu zde sídlili poslední z nich rytíři Vidršpergárové z Vidršperka. Právě jejich barvy červenou a modrou má Sokol Hlohová ve svém znaku. Ves Hlohová jim však byla za účast v českém stavovském povstání proti Habsburkům postupně v letech 1622-26 zabavena a prodána hrabatům z Trautmannsdorfu. Ti ji připojili ke svému horšovskotýnskému panství a udrželi ji až do zrušení panských privilegií. Jejich období připomíná snad Alois Jirásek v divadelní hře Lucerna, ke které ho možná inspirovala další pamětihodnost - historický Hlohovský mlýn na Pasece, který leží na říčce Zubřina mezi Hlohovou a Staňkovem.
(Počátky kopané v Hlohové (1920-39))
A právě na poloviční cestě mezi obcí a mlýnem v krásném přírodním prostředí na místě zvaném Na Myti parta mladých lidí pod vedením Rudolfa Pecha vymezila někdy v roce 1920 brzy po vzniku Československa nejstarší fotbalové hřiště na staňkovsku a jedno z nejstarších na domažlicku, jediné na kterém se hraje dodnes. Tak začalo období počátků kopané v Hlohové v letech 1920-1939. Tehdy hráli mezi sebou nebo s mužstvy z okolních obcí, ale určitě už od roku 1923 často hráli s domažlickými mužstvy Sněhařů a Šumavy, ze kterých vznikla dnešní Jiskra a s nimiž se hlohovští fotbalisté stali průkopníky kopané na domažlicku. V roce 1926 na tomto hřišti začínala i první staňkovská mužstva.
Mimo kopanou pořádali ještě divadelní představení, taneční zábavy a zahradní koncerty. V roce 1930 si koupili za takto vydělané a mezi sebou vybrané peníze první dresy - červené s bílým „véčkem“ přes prsa a už z dřívějška měli černé trenýrky. V letech 1930-42 se hřiště třikrát pracně zvětšovalo a srovnávalo.
(Vznik SK Sparty Hlohová, mistrovství okrsku a návrat k přátelákům (1939-60))
V roce 1939 byl oficiálně ustaven Sportovní klub SPARTA-HLOHOVÁ. Tento název schválila a registrovala krajská župa v Plzni. Tak začalo úspěšné období Sparty Hlohová v letech 1939-1960. Jejím vedoucím byl Jan Tachovský. Toto období připomíná hlohovská fotbalová hymna a nynější znak - jsou na něm i „sparťanské“ barvy červená, modrá a zlatá.
Velký rozvoj kopané nastal od roku 1940 kdy vznikaly fotbalové kluby také v okolních obcích, protože jiná spolková a politická činnost byla ve válce zakázána. V roce 1942 Sparta Hlohová vstoupila do Západočeské župy fotbalové a začala úspěšně hrát v nepovinném mistrovství okrsku, jehož byla zakládajícím členem spolu s Merklínem, Čermnou, Kvíčovicemi, Krchleby, Poděvousy a Srbicemi a které se brzy přeměnilo ve III.třídu. V té době v Hlohové bylo hodně lidí vyhnaných z pohraničí Němci a totálně nasazených takže hrálo i B-mužstvo.
Po válce došlo k přechodnému politickému uvolnění, stěhování lidí za novými příležitostmi, ale také ke zmatkům, za kterých se ztratily téměř veškeré písemnosti, ceny a poháry získané v předchozích letech. Likvidace Československé asociace fotbalové v roce 1948 vedla k přerušení kontinuity nižších soutěží. Pozdější vznik tzv. jednotné tělovýchovy sloučením Sokola a DTJ Hlohové nepomohl, protože ani v jedné z těchto organizací nebyla a musela by začít od začátku. Navíc obec byla dost nesmyslně začleněna do okresu Stod, což by znamenalo obrovské náklady na dopravu. Hlohová se tedy vrátila k přátelským zápasům jako před válkou. Vyvrcholením sezóny byly vždy pravidelné Pivozápasy konané každý rok 9.května mezi bývalými hráči Sparty Hlohová a mladší generací.
(Vznik fotbalového oddílu TJ Sokola Hlohová - od nelehkých začátků k prvnímu úspěchu (1960-68))
V roce 1950 byla v Hlohové založena Tělovýchovná jednota Sokol. O 10 let později byla obnovena předválečná tradice a až do roku 1993 pořádán každý rok fotbalový turnaj mužů. Brzy po prvním z nich 22.5.1960 ustavující schůze v Hostinci u Princlů rozhodla o vstupu do fotbalového sekce ČSTV nově vzniklého okresu Domažlice pod hlavičkou TJ SOKOL HLOHOVÁ. Prvním předsedou oddílu a zároveň trenérem byl zvolen pan Karel Liška. Nové začátky v letech 1960-1968, ale nebyli lehké. Kompletní sadu starších dresů nakonec daroval Sokol Kvíčovice. S úpravou hřiště pomohlo tehdejší JZD Hlohová. Nové dřevěné branky nám udělal pan Milouš Brichcín. Na hřišti nebyly kabiny, proto se hráči převlékali v Hospodě u Princlů.
Úzký hráčský kádr byl v průběhu let postupně posilován jak zkušenými posilami z jiných klubů, tak vlastními mladými hráči. Po na nováčka dobrém 4.místu ve III.třídě v první sezóně 1960-61 se Hlohová už pod vedením trenéra Jaroslava Šedivce i po rozšiřování soutěže ze 6 až na 13 mužstev slušně umisťovala na 4.-7.místě. Vrcholem byla sezóna1967-68 kdy až do konce sahala po postupu a nakonec skončila 3.
Pracovalo se i na hřišti. V roce 1962 byla vyhloubena Jaroslavem Šedivcem, Janem Princlem a Josefem Martínkem studna. V letech 1964-65 se prováděla další úprava hrací plochy - zmírňoval se spád, byla zahrnuta rokle, vykácen pruh lesa a na tři čtvrtiny hrací plochy navezena a uválcována škvára. V letech 1966-68 byly postaveny šatny podle plánů pana Jana Lucáka, krov postavili Josef a Milouš Brichcínové a pan Miroslav Šimáček svařil bariery kolem hřiště.
(Těžká léta a práce s mládeží - základ příštích úspěchů (1968-81))
Pak nastala znovu těžká léta 1968-1981. Sezónu 1968-69 poznamenal nervozitou vstup cizích vojsk. Hlohová dokonce vystoupila ze soutěže, ale na jaře se do ní vrátila ovšem bez nároku na bodový zisk.
V roce 1970 Hlohová oslavila výročí 50 let fotbalu slavnostní schůzí, otevřením nových kabin, remízou se starými pány Viktorie Plzeň, založením dívčího družstva a 5.místem v soutěži mužů. Družstvo dívek bylo založeno jako 3. na okrese. S trenérem panem Karlem Liškou hrálo 2 roky většinou turnaje. Základem příštích úspěchů se stalo založení družstva žáků, které v sezóně 1970-71 začalo hrát Okresní soutěž pod vedením trenéra Josefa Vacíka a stále se zlepšovalo.
Na rozdíl od mužů, kteří postupně klesali, až byli v letech 1973-75 třikrát předposlední. V pro malou vesnici těžkých dobách „normalizace“, kdy v obci Hlohová bylo postupně zrušeno JZD, škola, Národní výbor i hospoda, fotbalisté vlastně pod vedením V.Nainara mohli jen udržovat kontinuitu. V sezóně 1975-76 ke zlepšení pomohli společné tréninky s nově založeným dorostem, který pod vedením Jiřího Taubera staršího skončil ve III.třídě hned 3. Žáci byli ve III.třídě 4. V další sezóně dorostenci postoupili do II.třídy jako první hlohovský tým! Žáci také uspěli - skončili 2. ve III.třídě. Dorost hrál II.třídu 4 sezóny v letech 1977-81 pod vedením Václava Hausera a později Josefa Vacíka a vždy skončil na 8.místě.
V sezóně 1980-81 Hlohová oslavila 60.výročí založení fotbalového klubu mistrovskými zápasy mužů a žáků a slavnostní schůzí. Muži ale skončili opět předposlední ve III.třídě, pro dorostence byla tato sezóna poslední, jen žáci s trenérem Jiřím Multrusem starším uspěli a byli 2. ve III.třídě.
V tomto období byla vykácena část lesa nad hřištěm, postavena elektrická přípojka od obce k šatnám, umístěny nové lavičky, dřevěné branky vyměněny za kovové, které svařil pan Miroslav Šimáček, postavena bariera na zachycování míčů za brankou, přistavěno sociální zařízení k šatnám, v obci vybudován rozsáhlý areál dětského hřiště a uspořádán sběr šrotu na zakoupení dresů pro všechna mužstva.
(Období největších úspěchů (1981-93))
V sezóně 1981-82 žáci pod vedením Jiřího Multruse staršího a Josefa Houšky staršího vyhráli III.třídu a postoupili do II.třídy, ve které hned skončili pátí, což byl do této sezóny jejich největší úspěch. Tím předznamenali období největších úspěchů Sokola Hlohová v letech 1981-1993. Muži těžili z dobré práce s mládeží a v sezónách 1981-82, 1982-83 a zlepšili se pod vedením V.Nainara a pak V.Hausera na dvakrát 5.místo. V další sezóně byli už dokonce 2. ve III.třídě., ale žáci sestoupili ze II.třídy. V sezóně 1984-85 byly oba naše týmy ve III.třídě čtvrté.
V sezóně 1985-86 byl zvolen předsedou pan Josef Súkeník a byla to sezóna velice úspěšná. Pod vedením trenérů Jaroslava Volfa a Václava Šimana muži konečně po 26 letech vyhráli III.třídu a žáci pod vedením trenérů Josefa Vacíka a Jiřího Taubera mladšího skončili ve III.třídě 2. V následující sezóně muži tedy hráli II.třídu, ale během podzimu muselo několik hráčů nastoupit základní vojenskou službu. Díky Josefu Tauberovi se podařilo na jaře posílit mužstvo několika výbornými vojáky tehdejší Pohraniční stráže. Muži nakonec skončili ve II.třídě 10. Žáci byli ve III.třídě 4. V sezóně 1987-88 se stal předsedou oddílu Pavel Beran, v té době už jediného oddílu TJ Sokol Hlohová, když úspěšný stolní tenis se rozpadl. Muži byli 12. ve II.třídě a jako třetí od konce smolně sestoupili. Žáci skončili ve III.třídě poslední, devátí, a dlouhých 8 let jich v Hlohové nebylo dost, aby mohli hrát soutěž. Ovšem muži v další sezóně suverénně vyhráli III.třídu. V sezóně 1989-90 po návratu do II.třídy skončili 11. V další sezóně se zlepšili na 8.místo. V sezóně 1991-92 dosáhli historického úspěchu, když byli ve II.třídě druzí. V další sezóně se stal předsedou TJ a zároveň fotbalového oddílu Roman Vacík a trenérem Jiří Tauber mladší. Fotbalisté obhájili loňský výsledek a ještě ho vylepšili tím, že tentokrát bojovali až do posledních minut závěrečného rozhodujícího zápasu v Poběžovicích o postup do I. třídy. V tomto zápase se doslova vyplnila slova hlohovské fotbalové hymny „...celý okres podívat se přijde...“. Přitom od poloviny sezóny už nemohli hrát vojáci Pohraniční stráže, takže mužstvo bylo složeno z vlastních odchovanců!
V tomto období byla na hřišti upravena strouha, obnoven nátěr barier a branek, navezena a uválcována škvára, postaven přístřešek pro diváky, vybíleny kabiny, byl upraven terén za brankami, které byly upraveny pro nové sítě a pletivo za brankou bylo nahraženo maskovací sítí. Fotbalisté si přivydělávali častým pořádáním zábav a česáním jablek, navíc trochu pomohli první sponzoři.
(Strmý pád, jeho zastavení a perspektivy do budoucna (1993-2001))
Hlohová měla sice výborné perspektivní mužstvo, ale kádr byl příliš úzký, hráče začala pronásledovat zranění a mladí hráči odešli na vojnu. A tak zatím poslední období 1993-2001 začalo strmým pádem v sezónách 1993-94 a 1994-95 ze 2.místa ve II.třídy až na 6.místo ve III.třídě a postupný odchod některých opor do větších oddílů, další museli předčasně skončit kvůli zraněním. Z obce v letech před jejím opětovným osamostatněním v roce 1990 odešlo mnoho mladých lidí, takže chyběla celá generace hráčů. Proto se fotbalisté museli posílit několika zkušenými hráči z jiných oddílů a neregistrovanými mladými hráči doslova z celého okresu. V sezóně 1996-97 se muži střídali o vedení s Chocomyšlem a nakonec o ně přišli až v předposledním kole a o jediný bod i o postup. Pak znovu nastal pokles nejprve na 5. a pak až na 7. místo v sezóně 1997-98. Navíc odešel Jiří Hrdina dlouholetá opora, kapitán a střelec rekordních 501 branek Hlohové. V sezóně 1998-99 byl zvolen předsedou Jiří Šimka. Mužstvo se omladilo a překvapivě po výborných výkonech po podzimu vedlo se sedmibodovým náskokem, ale po jarním výpadku skončilo 4. V sezónách 1999-2000 a 2000-2001 skončili muži shodně pátí, když o lepší umístění přišli vždy v závěru sezóny.
Umístění v dalších sezónách : 2001-02 6. 2002-03 7. 2003-2004 11. 2004-2005 12. 2005-2006 13. 2006-2007 14. 2007-2008 5.ve 4.tř. 2008-2009 5.ve 4.tř.